Co je to láska?

31. ledna 2009 v 12:49 | Luc!nk4 |  Láska_♥
Slovo láska má širokou škálu významů, od bytostně důležitého vztahu (láska mezi dvěma lidmi, vlastenectví jako láska k vlasti) po vyjádření spokojenosti nad chvílí zábavy ("Miluji ten film"). Termín "láska" může popisovat intenzivní pocit náklonnosti nebo emocionální stav, často mezi osobami, zvláště mezi mužem a ženou, a zároveň i odpovídající postoje a jednání. Pro svůj velký psychologický význam je láska jedním z nejdůležitějších námětů v umění - knihách, filmech, divadelních hrách i písních mnoha žánrů.


Definice lásky

Je mnoho forem lásky. Láska existuje ve všech kulturách, avšak liší se formy jejích projevů i způsob jejího pojmenování a interpretace. Význam pojmu se velmi liší i v individuálních pojetích jednotlivými lidmi, protože vnímání lásky je velmi závislé na osobních vlastnostech a osobní zkušenosti. Přesto bylo učiněno mnoho pokusů, jak lásku definovat.
  • Kladný, silný emocionální vztah k osobě, ideji nebo věci, v některých podobách přecházející až k obecnějšímu ztotožnění s altruistickými morálními hodnotami. Může být také součásti diagnostické bipolární škály láska - nenávist (podle Psychologického slovníku Hartlových)
  • Vztah mezi dvěma lidmi charakterizovaný silnou citovou vazbou, nezištností, stálostí, vytrvalostí, odpovědností a vzájemnou věrností. Stadium, které může navazovat na stav zamilovanosti a přitažlivosti. V přeneseném významu též vztah ke skupině lidí, idealizované osobnosti nebo ideji, který je tak silný, že jedinec klade sebe a své zájmy až na druhé místo. Ve třetím významu je láska totožná s romantickou zamilovaností. (Sociologický slovník, Jan Jandourek)
  • Láska je cit. O citech se nedá moc říct ani se nedají ovlivnit rozumem, prostě tady jsou. Prostě najednou zjistíš, že ti na někom záleží, že mu přeješ jen to nejlepší, že chceš být v jeho blízkosti, že máš radost, když on má radost. (Martin Vopěnka)
  • Australský psycholog J. T. A. Condon (1993) lásku charakterizoval v rámci své teorie vazby (attachment, v češtině se překládá též jako přilnutí). Lásku charakterizoval těmito snahami:
    • o druhém něco vědět
    • být s ním ve vzájemné interakci
    • vyhnout se odloučení nebo ztrátě
    • ochraňovat
    • uspokojovat neboli sytit potřeby druhého člověka
vyznání lásky
  • Americký psycholog Robert J. Sternberg vytvořil typologii založenou na třech základních rozměrech lásky:
    • intimita, vzájemná blízkost (intimacy)
    • vášeň (passion)
    • vzájemná oddanost (commitment)
Na tomto základě rozlišoval 8 stavů:
  • neláska (nonlove, nepřítomen žádný základní rozměr)
  • zalíbení (liking, přítomna intimita)
  • zamilovanost (infatuated love, přítomna vášeň)
  • prázdná láska (empty love, přítomna oddanost)
  • romantická láska (romantic love, přítomna intimita a vášeň)
  • přátelská láska (companionate love, přítomna intimita a oddanost)
  • osudová láska (fatuous love, přítomna vášeň a oddanost)
  • dokonalá láska (consumate love, přítomny všechny tři rozměry)
Srdce vyřezané do stromu jako symbol lásky
  • Stav lidské mysli a těla, kdy požitek z činnosti, která byla dříve prováděna pouze nárazovitě, se změnila v požitek stálý, stabilní, dlouho trvající a neutuchající. (Prof. Urban)
Starověká řecká kultura v jazyce i dílech filosofů používala tuto typologii lásky:
  • Erós, láska vášnivá, založená na tělesné a duševní přitažlivosti, používáno pro erotickou lásku bez ohledu na pohlaví
  • Storgé, něžný vztah založený na dlouhodobé oddanosti, používáno zvláště pro mateřskou lásku
  • Ludos, hravá a přelétavá láska
  • Mániá (mánie), láska šílená, žárlivá, vlastnická, případně ničící
  • Agapé, láska nesobecká, dávající
  • Fíliá (filie), láska přátelská
  • Pragma, láska praktická, umění najít a udržet si vhodného partnera
  • Platonická láska tajná, člověk se snaží svou zamilovanost co nejdéle udržet v tajnosti.
Některé biologické a z nich odvozené ideologické teorie pojímají lásku jako funkci, která má sloužit reprodukci, tedy schopnost získat vhodného partnera, udržet si jej, reprodukovat se a investovat se do rodičovské péče.

Láska mezi lidmi (interpersonální)

Interpersonální láska je láska mezi dvěma nebo více lidmi (páry, členy rodiny, přáteli atd.) a znamená mnohem víc, než jen že se někdo někomu velmi líbí. Láska může být jak reciproční (vzájemná), tak i jednostranná (neopětovaná). Láska může být projevována i mimo rámec bezprostředního osobního vztahu, například různými dary nebo dobrovolnictvím.
Podle kulturně ustálených rolí účastníků vztahů se rozlišují například tyto druhy meziosobní lásky:
  • láska k manželovi či partnerovi
  • láska k dětem
  • láska k rodičům
  • přátelská láska
  • láska k těm, kdo potřebují pomoc
  • láska k bližním, přičemž jejich okruh může být různě vymezen nebo neomezen
  • láska k Bohu
  • láska k mytologické, idealizované nebo jiné obecně známé osobě (světec, politický vůdce nebo aktivista, známý umělec atd.)
Některé prvky často přítomné v interpersonální lásce:
Vztah pojmu lásky s pojmy sexuality nebo erótu je předmětem nejrůznějších tvrzení a interpretací. Erotická přitažlivost a náklonnost na jednu stranu je považována za jeden z možných podnětů (předpokladů, vloh) k lásce, na druhou stranu explicitní genitální projevy a často i jen vědomí souvislosti s erotickou láskou se považují za nežádoucí nebo nevhodné v určitých vazbách založených na lásce. Mnoho etických systémů odsuzuje sexuální vztahy mezi členy rodiny, u dětí nebo mimo závazný vztah. Ale existuje mnoho respektovaných způsobů, jak vyjádřit vášnivou lásku bez sexu. Náklonnost, emocionální intimita a vzájemný zájem jsou obvyklé u příbuzných a přátel všude ve světě.
V některých pojetích je láska ztotožňována se zamilovaností, v jiných je zamilovanost považována za dočasnou fázi lásky, v některých je zamilovanost od lásky odlišována. Láska obvykle zahrnuje i postoj odpovědnosti a vůli projevované v době, kdy pocit lásky chybí. Láska není jen cit nebo pocit, ale též činnost projevující se skutky a ovládaná vůlí, odpovědnost vůči závazkům, jakým je například sňatek nebo role rodiče.
Láska včetně zamilovanosti souvisí s překročením vlastního ega, hranic vlastních zájmů. Proto může být problematické vytvořit vztah, v němž jsou vyváženě uspokojovány zájmy obou (všech) účastníků, kde se lidé navzájem nezneužívají. Ve zralejším pojetí jsou za podstatné vlastnosti lásky považovány respekt k milované osobě, pozornost a naslouchání, ale i schopnost se vůči milované osobě vymezit a prosadit. K lásce může i nemusí patři sebeobětování, ale nemělo by k ní patřit vyžadování bezvýhradné poslušnosti a závislosti od milované osoby ani nedobrovolné přijetí takového závazku. Láska ponechává druhému svobodu, není vlastněním druhého.
Závislost není láska. Pokud někdo vyhrožuje, že když se s ním rozejdete, tak se zabije, nejedná se o lásku. Možná o zamilovanost, každopádně spojenou s duševní poruchou. V jisté formě je ale závislost charakteristickou vlastností lásky - milující je závislý(á) na milované(m), což zároveň milované(mu) poskytuje jistotu, že nebude snadno opuštěn(a).
Obava z bolesti způsobené láskou nebo jejím neopětováním u některých lidí blokuje schopnost milovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama