Leden 2009

Muž v černém hábitu

31. ledna 2009 v 22:53 | Luc!nk4 |  ◄_Věřte - nevěřte__►
Možná mi to nebudete věřit, ale kdysi jsme byli s mojí nej kámoškou a klukama u jednoho starého domu. Já s kámoškou jsme se šli podívat do lesa co byl kousek odtamtud. Já viděla muže v černém hábitu, tak jsem zakřičela na moji kámošku a běželi jsme k cestě, já doběhla na cestu a mojie kámoška se zastavila těsně za větví, v tu chvíli spadlo těsně za ní. Měla fakt z pekla štěstí!!!!!
VĚŘTE NEBO NEVĚŘTE!!!!!!

Strašidelný dům

31. ledna 2009 v 22:48 | Luc!nk4 |  →Filmíky←
Obchodníka s nemovitostmi Jima Everse (EDDIE MURPHY) a jeho ženu Saru jedné noci probudí telefonát od majitele luxusní vily
Edwarda Graceyho, který chce své sídlo prodat. Jim se Sarou cítí, že se přiblížil nejlepší obchod v jejich kariéře, a spolu se svými dětmi se ihned vydávají na návštěvu odlehlého domu
. Rodinu však ve staré vile uvězní prudká bouře, která je nechá napospas výstřednímu Graceymu, jeho tajemnému sluhovi Ramsleymu a celé řadě dalších velmi zvláštních obyvatel domu. Jim se Graceyho duchařským historkám o strašidlech nejprve vysmívá - ale jen do chvíle, kdy odkryje tajemství vily a zjistí, že jeho ženu Saru pojí se strašidelnou minulostí domu nečekané souvislosti.

Taková normání rodinka

31. ledna 2009 v 22:44 | Luc!nk4 |  →Filmíky←
V hájence na samotě žijí na hromádce už čtyři generace rodiny Hanákových. Babička překypuje životním elánem a její vášní je psaní detektivek. Její dcera, paní Hanáková, rázná žena s velkým srdcem, miluje zpěv, ale protože nemá talent, celý život dělala kuchařku. Pan Hanák je výpravčí, jeho celoživotními láskami jsou zvířata
všech druhů a velikostí, která pěstuje v domě
i okolí. Starší dcera Pavla má s mužem Petrem, příležitostným kutilem, který většinou spí nebo jí, dva hyperaktivní syny, jimž nikdo neřekne jinak než Raubíři. Neformálním členem rodiny je pak pan Poštolka, který v domě za městečkem tráví podezřele mnoho času! Jedno úplně běžné rodinné odpoledne oznámí mladší dcera Káča rodině, že čeká dítě. Zdeněk, se chce zachovat jako čestný muž a s Kateřinou se oženit. Jeho matka však pro toto řešení nemá pochopení, a tak se Zdeněk stává dalším obyvatelem rodinného domu Hanákových. Ti si hodlají nového člena pečlivě prověřit. Zdeňka čeká řada nástrah a zkoušek. Projde šťastně až k svatbě a nebo bude soužití s takovou normální rodinkou nad jeho síly? Brzy však do láskyplného, byť potrhlého prostředí zasáhnou další události. Pan Hanák se projeví nejen jako milovník zvířat a Zdeňkova maminka se rozhodne, že překová odpor a seznámí se s novými příbuznými!

Celovečerní film Taková normální rodinka vznikl na motivy jednoho z nejoblíbenějších českých televizních seriálů a knihy Fan Vavřincové. Naváže na to nejlepší z televizního zpracování a zároveň obohatí děj o nové situace a zvraty. Vznikla komedie schopná oslovit diváky napříč generacemi - ty, kteří legendární televizní "Rodinku" milovali, tak ty, kteří ji nikdy neviděli. Taková normální rodinka chce navázat na půvab a oblibu tradičních českých veseloher. Je to příběh o směšných lidských slabůstkách, komických i absurdních situacích, které nutně musí potkat soužití několika generací, ale především o sounáležitosti, toleranci a lásce, která drží rodinu pohromadě i v těch nejtěžších situacích.


Bobule

31. ledna 2009 v 22:41 | Luc!nk4 |  →Filmíky←
Letní komedie, která nás zavede na moravské vinice, je příběhem dvou kamarádů Honzy a Jirky. Honza (Kryštof Hádek) je typický městský floutek. Jeho kámoš Jirka (Lukáš Langmajer) je podvodníček, který moc rozumu nepobral, ale má jednu skvělou vlastnost. Umí geniálně oblbnout ženský. Právě toho oba využívají při svých podvodech. Kšeftují s byty, auty
a vůbec se vším, co se právě namane. Jednoho dne se Honza dozví, že jeho moravský děda, kterého dlouho neviděl, je vážně nemocný. Tato zpráva
vytrhne Honzu ze zajetých kolejí a rozhodne se splnit dědovi jeho životní sen. Zajistí mu dovolenou snů a aniž to tuší, splní si tím i svůj sen. Najde to, co dlouho hledal a po čem toužil.

Režiséra a scenáristu Tomáše Bařinu, jehož reklama"Bóbika" rychle zlidověla napadl námět filmu poté, co se loni vydal poprvé do vinného sklípku. Hlavní roli napsal přímo na tělo pro Kryštofa Hádka. "Nevím, kdo jiný v Česku by to zahrál. Kryštof má v sobě obě potřebné polohy, energii i drzost, ale současně i zranitelnost" říká Bařina.



Pusinky

31. ledna 2009 v 22:38 | Luc!nk4 |  →Filmíky←
Iška, Karolína a Vendula se nedostaly na podělanou vejšku. Co teď ? Děsí se představy, že by mohly skončit ve stereotypu všedního života. Naplánovaly proto super cestu
- Holandsko, farma, louky, krávy, svoboda. Chtějí si pořádně užívat a občas (možná) i trochu pracovat. Vyrážejí na konci prázdnin. Cestu jim ale zkomplikuje Iščin aktivní čtrnáctiletý bratr Vojta, který měl ségru na otcův pokyn hlídat. Visí na holkách jako klíště a jen tak se setřást nenechá. Takže se přesouvají od místa k místu a čekají, kdy to konečně Vojta zabalí. Ten postupně začíná tušit, že to není jen tak obyčejná vyjížďka... Na cestě potkávají ulítlé i zajímavé týpky a když už se jim někdo připlete do cesty, holky si nenechají ujít příležitost, aby jim jejich situaci ještě trošku nezamotal. Na druhou stranu, proč ne. Mají chuť zkusit všechno a docela se jim to daří. Holandsko je ale pořád nějak daleko... Dynamická road-movie mladé režisérky Karin Babinské je filmem o mladých holkách, do kterých neustále někdo hučí, aby dospěly. Jim se ale ještě nechce. Nechce se jim spěchat do vězení povinností, do světa pravidel, ve kterém je stejně "všechno zmatený". Příběh boří tabu, vypráví o holkách, které nemají chuť nic předstírat a hrát si na tiché, mírné, křehké bytosti. Chtějí samy nakládat se svým životem - ne podle nějakého manuálu rodičů. Umí si prostě užívat a ledacos vyzkoušet.



Gympl

31. ledna 2009 v 22:35 | Luc!nk4 |  →Filmíky←
V prvním plánu jde o příběh party studentů gymnázia, kteří se věnují malování graffiti. Na pozadí se ale odkrývají problémy mladé generace, konflikt mezi konformitou a naprostou svobodou, odpovědností a životem okamžiku, konflikt mezi školou, která je odcizená realitě
, a studenty, kteří chtějí dělat skutečné věci. Hlavními hrdiny je dvojice gymnazistů Petr a Pavla, jejich učitele Tomáše a jeho ženy Aleny. Divák se dostává ze zaběhlých školních paravidel do temného nočního reje, kde sprejeři žijí svůj vysněný život. Nespoutaná svoboda, ignorance všech pravidel, i hip-hopová muzika dokresluje dramatický, téměř dobrodružný příběh. Unavené, stereotypní město před námi ožívá nepoznanou atmosférou.

Monocerus

31. ledna 2009 v 22:32 | Luc!nk4 |  →Filmíky←
Čtrnáctiletá Sára Goodová je talentovaná jezdkyně, proto všechny překvapí, když při závodu ztratí nad svým koněm kontrolu a neudrží se v sedle. Jenom Sára však zná pravý důvod nebezpečného pádu - nedokázala se soustředit, když její myšlenky ovládla podivná iluze.

Sára netuší, že snila o skutečné údálosti - o posledním rozloučení s její babičkou Gudrun, která prožila život v daleké zemi za oceánem - v Norsku. Krátce nato vyhledá Sáru Tor, Gudrunin nejlepší přítel, a předá jí vzkaz, který Sáře i celé její rodině navždy změní život. Sára se však o tajemné a záhadné příběhy nestará.

Zajímá ji pouze jediná věc - odváží se někdy vyhoupnout znovu do sedla?


Šílenci na prknech

31. ledna 2009 v 22:20 | Luc!nk4 |  →Filmíky←
Čtyři kamarádi Rick, Luke, Anthony a Pig Pen, kteří žijí v aljašských horách Bull Mountains, jsou velkými vyznavači snowboardu. Jdou z mejdanu do mejdanu, prohánějí holky, zkrátka dělají všechno pro to, aby měli fajn život. Když však zemře majitel městečka Papa Muntz, jeho syn Ted se rozhodne prodat hory lyžařskému magnátovi z Colorada Johnu Majorsovi. Tento plán vyvolá zděšení, protože zdejší hory by se tak proměnily v turistickou zónu plnou bufetů. A tak se čtveřice hrdinů s pomocí dvou Majorsových rebelantských dcer rozhodne podniknout všechno pro to, aby Bull Mountains zůstaly takové, jaké jsou.

Boy

31. ledna 2009 v 22:17 | Luc!nk4 |  ♥Kluci♥
Kluci jsou tvorové, které my holky potřebujeme. Nejhorší, ale může bejt, když se holka zamiluje do nesprávného kluka. Kvůli klukům se trápime, ale prožíváme s nimi nezapomenutelné chvile!!!!! BEZ KLUKŮ BY ŽIVOT NEBYL ŽIVOT NE????

Wše o nich

31. ledna 2009 v 20:51 | Luc!nk4 |  ▼Koně▲
Kůň domácí (Equus caballus) nebo prostě kůň je domestikované zvíře, patřící mezi lichokopytníky. Po několik tisíciletí lidské historie se koně používali především pro přepravu. Od 20. století se na nich jezdí hlavně rekreačně. Slovo kůň označuje samce tak i samice koně. Samička koně do čtyř let se nazývá klisnička, starší samice je klisna. Sameček koně mladší čtyř let je hřebeček, starší je hřebec nebo valach (vykastrovaný hřebec). Mládě koně se nazývá hříbě.
Věda zabývající se koňmi je hipologie.

Kůň v současnosti


V minulosti byl kůň tažným zvířetem (Koněspřežná dráha)


V současnosti se kůň využívá převážně pro zábavu a také (v podstatně menší míře než tomu bývalo minulosti) i pro práci. Přestože jeho pracovní využití je čím dál tím menší, stále se využívá například pro stahování dřeva v lesích (zvlášť při kalamitních situacích, v obtížném terénu apod.), nebo pro provoz turistických povozů (fiakr,drožka) zejména v centrech historických měst. Setkat se s nimi lze i v cirkusech. Koně se využívali a využívají i ve zdravotnictví - jednak k výrobě očkovacích látek a sér a dále také také k hipoterapii.

Sport


Oblíbená koňská disciplína - dostihy.


Čím dál víc roste sportovní využití koní - existuje velké množství jezdeckých i vozatajských disciplín.
Nejdůležitějšími soutěžemi v jezdeckém sportu jsou:
  • Drezúra je sportovní disciplina postavená na vzájemné harmonii a souhře koně a jezdce. Cílem drezúry je co nejvíce zdokonalit pohyb koně, připravit (přijezit) koně tak, aby byl schopen nést svého jezdce lehce, aby byl pružný, vyvážený, správně osvalený a reagoval na i na ty nejmenší respektive nejjemnější pobídky svého jezdce. Pro závody jsou vypsány drezurní úlohy rozdělené do na několik stupňů obtížnosti. Drezurní úloha je soubor cviků které musí jezdec s koněm postupně udělat co nejpřesněji jeden z v určeném pořadí. Je to olympijská sportovní disciplina.Jeden z nejtěžších cviků je piaffa.
  • Parkur je velmi oblíbené jezdecké odvětví, při němž kůň překonává překážky. Ty se rozdělují na překážky výškové (např. kolmý skok), šířkové (např. vodní příkop) a výškově-šířkové (např. oxer). Jedná se o olympijskou sportovní disciplínu.
  • Soutěž jezdecké všestrannosti neboli military, jedná se o třídenní soutěž skládající se z drezury, terénní jízdy a parkuru. Je to olympijská sportovní disciplina a pro koně i jezdce je velice náročná. Parkur se dělí také jako drezura do různých stupňů obtížnosti.
  • Dostihy se dělí na rovinové dostihy, překážkové dostihy a klusácké dostihy.
    • Při rovinných dostizích běží kůň po dráze bez překážek (nejznámější jsou Derby a St. Leger).
    • Při překážkových dostizích kůň překonává proutěné, nebo pevné překážky, příkopy či vodní skoky: (Grand National (Velká národní) a Velká Pardubická).
    • Při klusáckých dostizích kůň táhne jezdce na lehkém vozíku zvaný sulka. Méně obvyklé jsou klusácké dostihy pod sedlem. Kůň zde musí pouze klusat (nesmí cválat). Klusácké dostihy jsou velmi oblíbené v Americe a Francii.

Zdraví koně


Zdravý kůň má v klidu tělesnou teplotu 37,5 - 38,5°C (hříbata asi o 1°C vyšší), klidová frekvence dýchání je asi 8 - 16 dechů za minutu (hříbata 10 - 20), tepová klidová frekvence je 35 - 45 tepů za minutu (hříbata 100 - 120).
Nemoci a úrazy koní se dají rozdělit na onemocnění kopyt (například otlaky, schvácení kopyt, podotrochlóza, abcesy, hniloba rohového střelu, rozštěp kopyta, rakovina kopyt…), nemoci kloubů a končetin (nálevky, špánek, kostnatění kopytních chrupavek, natažení šlachy, zášlapy a odřeniny, návní kost, zlomeniny, šinbajny,…), nemoci očí (zákal, zánět spojivek,…), nemoci dutiny ústní (řádky (otok horního patra), nemoci zubů, …), onemocnění kůže (podlom, dermatofilóza, otlaky, letní vyrážka, plísňová onemocnění, svrab, vši, střečkovitost,…), poruchy trávicí soustavy (kolika, průjem, otrava, …), poruchy oběhového systému (anémie, lymfangitida, africký mor koní, dehydratace,…), nemoci dýchací soustavy (chřipka koní, hříběcí, obrna hrtanu, COPD, kašel, vozhřivka, …), pohlavní onemocnění (metritida, infekční zmetání klisen,…). Závažným onemocněním je tetanus, a vzteklina, koně můžou trpět i alergiemi.
Koně často napadají vnitřní i vnější paraziti - vši, svrab, klíšťata, škrkavky, tasemnice, roupi, velcí a malí strongylidi, střečci.
Zlozvyky koní jsou poruchy chování, které se opakují, i když k tomu kůň nemá důvod. Nejčastěji je to klkání, hodinaření, vzpurnost, útočnost, drbání ocasu, lechtivost, vyplazování jazyka, neochota, trhání dek a ohlávek, skřípání zubů,…

Vzhled a stavba těla


Příklad klabonosého (římského) nosu


Špatná nebo nedostatečně vyvinutá stavba těla (sražená záď, jelení krk, úzká kopyta, kravský postoj…) způsobují zdravotní problémy a snižují pohyblivost. Nohy by měly být rovné, ani vypoulené ani klenuté k sobě.

Hlava

Hlava by měla být přiměřená velikosti těla koně, měla by mít správný úhel připojení krku kvůli funkci dýchání a pohyblivosti. Nozdry jsou velké a široké. Podle profilu se rozlišuje hlava rovná, klabonosá (vypouklá), poloklabonosá, štičí (konkávní, s miskovitým profilem, u arabských koní). Uši jsou důležité nejen pro sluch koně, ale jejich pozice slouží i ke komunikaci. Oči jsou velké a jasné, posazeny jsou daleko od sebe. Zrakové pole pokrývá asi 320°. Žuchvy neboli ganaše jsou tvořeny hlavně žvýkacími svaly.

Krk

Základem krku je, stejně jako u všech ostatních savců, 7 krčních obratlů. Délka a tvar krku mají značný vliv na pohyb koně.

Přední končetiny

Přední noha se skládá z:
  • plec - skládá se z lopatky, která by měla svírat asi 45° se zemí, a z ramenní kosti
  • předloktí - tvoří ho kost loketní a vřetenní, které jsou vzadu srostlé. Mělo by být dobře osvalené.
  • zápěstí (carpus) - kloub ze sedmi malých kůstek, má být na ose přední končetiny.
  • záprstí
  • spěnka - má svírat asi 45° se zemí, základem je spěnková kost a kosti sezamské
  • korunka - základem je kost korunková
  • kopyto - je kožním derivátem jehož základem je kost kopytní a střelková, ty jsou potaženy škárou a celé kopyto chrání rohové pouzdro. Kopyto dělíme na část chodidlovou, stěnovou, střelovou a větve na které dosedá kopytní chrupavka. Mělo by svírat asi 55° s horizontálou. Kopyta se před opotřebováním chrání podkovami.

kostra koně


Zadní končetiny

Zadní noha se skládá z:
  • stehno - stehenní kost, stehenní sval
  • bérec - holenní a lýtková kost. Bérce mají být dlouhé a svalnaté
  • hlezenní kloub - jeden z nejdůležitějších kloubů, skládá se z 6 kostí, měl by být pod hrbolem sedací kosti
  • nárt - je delší než záprstí, čím je delší, tím rychleji se může kůň pohybovat
  • spěnka - má svírat asi 45° se zemí, základem je spěnková kost
  • korunka - základem je kost korunková
  • kopyto - základem je kost kopytní a střelková, ty jsou potaženy škárou a celé kopyto chrání rohové pouzdro. Mělo by svírat asi 45° s horizontálou. Kopyta se před opotřebováním chrání podkovami.

Hřbet a hrudník

Hřbet tvoří 18 obratlů, k nim se upíná 18 párů žeber, z nich je 10 párů nepravých. V přední části hřbetu se nachází kohoutek. Čím je hrudník prostornější, tím vyšší výkony může kůň podávat.

Bedra

Základem je 6 bederních obratlů, u arabských koní jich bývá jen 5. Mají být široká a pevná.

Záď

Tvoří ji pánev a svalstvo, připojuje se k ní ohon, který slouží k odhánění hmyzu. Základem je 17 - 19 ocasních obratlů a je porostlý žíněmi. Pokud je ocas svěšený mezi zadníma nohama, bývá to známka onemocnění nebo jiných stresových podmínek.

Srst

Srst se skládá z krycích a podsadových chlupů. Podsadové chlupy jsou duté a slouží k tepelné izolaci, narůstají na zimu. Hříbata se rodí s podsadovými chlupy, krycí jim začínají růst až po asi 3 měsících. Výměna chlupů se nazývá línání. Kůň má i ochranné chlupy - žíně a rousy. Jsou hrubší, dlouhé a pevněji zapuštěné do škáry, tvoří kštici, hřívu a rousy. Vysoce citlivé jsou hmatové chlupy na pyscích a nad očima.
Chlupové víry jsou důležité pro identifikaci, vznikají různým napětím podkožních svalů. Vyskytují se například na čele, krku, prsou, ve slabinách.
Barva srsti spolu s barvou kůže určuje barvu koní. Čím víc vzduchu je v dřeni chlupu, tím světleji srst působí.

Zbarvení

Existuje mnoho barev koní. Ty nejzákladnější jsou: Hnědák - od červenohnědé až po zlatou, vždy má černou hřívu, ocas a dolní část nohou. Vraník je celý černý, občas se objevují tzv. letní vraníci s hnědočernou srstí v zimě a černou v létě. Bělouš vybělující má jako hříbě většinou hnědou nebo černou srst, ta se věkem vyběluje směrem od hlavy až po úplně bílou barvu. Bělouš nevybělující má bílou srst smíšenou s nějakou další barvou. Pak vzniká červený bělouš - jablečňák, hnědý bělouš, šedý bělouš - mourek… Nevybělující bělouši mají vždy hlavu tmavší, než zbytek těla. Albín má úplně bílou, někdy krémovější barvu, oči jsou často červené. Albín má kůži pod srstí bílou, bělouš černou. Ryzák - srst v různých odstínech zlaté, stejnou barvu, světlejší, nebo tmavší má i hříva a ocas. Ale nikdy nejsou černé. Plavák má barvu do žluta či šeda, tmavou hřívu, ocas i nohy. Má vždy tzv. úhoří pruh a zebrování na nohou. Pokud nemá úhoří pruh, uvádí se to jako odchylka. Koně mají velice často vrozené odznaky (na hlavě např. hvězdu nebo lysinu, či nohou např. bílou korunku) a různé barvy kopyt. Existují i tzv. získané odznaky, mezi které patří například bílé skvrny po zranění, jizvy, výžehy nebo tetování. Ty vytvořené lidmi slouží k identifikaci jedinců.

Zleva: těžký kůň, pony, lehký kůň. Na obrázku můžete také vidět několik koňských zbarvení.


Plemena koní

Základní dělení plemen je podle stupně prošlechtění, a to na
    • primitivní plemena - zachovávají si původní způsob života, mají tvrdou konstituci, dospívají později, ale jsou dlouhověká, obvykle mívají menší vzrůst a bývají velmi přizpůsobivá
    • kulturní plemena - jsou dlouhodobě šlechtěna podle chovných cílů
Podle původu se koně dají rozdělit do čtyř skupin:

Jezdecká výstroj

Sedlo rozkládá jezdcovu váhu po koňském hřbetu. Různá sedla se používají k různým účelům (Univerzální sedlo, skokové sedlo, dostihové sedlo, drezurní sedlo, westernové sedlo). Pod sedlo se většinou umisťuje sedlová poduška. Podbřišník sedlo udržuje na hřbetu koně, probíhá za předníma nohama koně. Třmeny jsou připevněny k sedlu, zvyšují stabilitu jezdce a pomáhají při tzv. lehkých sedech v různých krocích. Uzdečka se připevňuje na hlavu koně a pomáhá jezdci nad koněm udržet kontrolu. Skládá se z nátylníku, podhrdelníku, čelenky a lícnic. Uzda se používá při přehlídkách a drezurách, na rozdíl od uzdečky, která je využívána mnohem častěji, má navíc jednu lícnici k dalšímu udidlu (uzdečka má udidlo jen jedno, uzda dvě). Udidlo se umisťuje do huby koně, existuje jich několik druhů (jednou, dvakrát lomené udítko, rovné udítko…). existují i varianty bez udidel, kdy se kůň ovládá tlakem na nos. Někdy se používají i martingaly, které koni brání ve zdvihání hlavy, jsou upevněny nad kohoutkem (kolem krku) a k podbřišníku. Kamaše se používají k ochraně nohou koně při práci, skákání i přepravě.

Ustájení


Hříbě na nejčastější podestýlce - slámě


Koně jako prapůvodní obyvatele stepí a lesostepí byli od středověku ustájeni ve stájích, většinou v boxech nebo stáních. Box je nejvhodnější ze stájových typů ustájení. Každý kůň má svůj vyhrazený prostor, v boxu by mělo být místo pro lehání a vstávání a volný pohyb. Umístění ve stáních není tak pohodlné jako v boxech, ale z etologického hlediska šetří psychické zdraví koní, protože jsou blíž u sebe, vidí na sebe a slyší se (to je ale možné i u boxového typu). Frekvence stájových zlozvyků je však ve vazném ustájení větší než v ustájení boxovém. Koně jsou většinou hlavou ke zdi, po většinu času jsou přivázáni. Stání není tak prostorově náročné jako boxy a ušetří se práce a podestýlka. Podestýlka je většinou sláma, hobliny, výjimečně i rašelina, krouhaný papír či piliny. Dnes bývají koně pouštěni i do výběhů, kde jsou ve společnosti jiných koní, není tak frustrován jejich stádový pud. Ve výběhu by měl být i přístřešek, nejlépe se zpevněnou podlahou. V zimě a v dešti ale kůň obvykle do přístřešku nezaleze.

Chody a ježdění


Cválající kůň s jezdcem na Muybridgeově prvním pokusu o zachycení pohybu


Anglický styl ježdění používá anglické sedlo, chody jsou krok, klus, cval . Westernový styl je využívaný hlavně v Americe, používá se westernové sedlo, chody jsou krok, jog a lope. Otěže se drží jednou rukou, třmeny jsou delší než u anglického ježdění.
Základní chody koně jsou krok, klus, cval; vedlejší chod: trysk Teď trochu rozvedu jednotlivé chody: Krok: Krok má čtyřdobý takt. Tento pohyb se nazývá raterální, což znamená, že následující obě stejnostrané končetiny jdou po sobě. Kůň má vždy nejméně dvě končetiny v kontaktu s podložkou. Jeho krok je dlouhý, krk má uvolněný. Nohosled: LZ,LP,PZ,PP rychlost koně je v kroku 6 - 8 km.

Klus: Klus je chod koně v dvoudobém taktu. Pohyb je diagonální s krátkou fází vnosu. Klusající kůň dosahuje maximální rovnováhy a současně vykonává nejdelší možný krok. Nohosled: LZ+PP,PZ+LP rychlost v klusu je 4m/s (15km/h). Klusáci 42 - 50 km/h - na kratší vzdálenosti

Cval: Cval rozpoznáváme na levou nebo na pravou ruku. Na jízdárně cváláme tzn. na vnitřní nohu, tj. že vedoucí je vnitřní přední noha. První nacválá vždy zadní vnější noha . Nohosled: LZ,LP+PZ,PP (na pravou ruku) a PZ,PP+LZ,LP (na levou ruku) Je to nejrychlejší chod koně. rychlost v terénu je až 30 km/h. Plnokrevníci na dráze běží rychlostí až 60 km/h (na kratší úsek).


Smrtící nenávist

31. ledna 2009 v 20:31 | Luc!nk4 |  ►Horory◄
Když někdo zemře v záchvatu zlosti, zůstane po něm stín, který se postupně šíří na další oběti a nedá jim spát, dokud je nedožene k šílenství anebo sebevraždě... Dokáže někdo zastavit kletbu? Tambllyn se dostane pod stejnou kletbu, jaká postihla její sestru Gellar. Nadpřirozené síly, které naplňují člověka zlobou a nenávistí, spojí dohromady několik lidí, kteří se snaží odhalit tajemství a zachránit si životy.

Kruh

31. ledna 2009 v 20:27 | Luc!nk4 |  ►Horory◄
Zní to jako další z neuvěřitelných příběhů. Existuje videopáska plná obrazů jako vystřižených z těch nejtíživějších snů. Tam, kde byla přehrána, zazní záhy telefon
s varováním, že ten, kdo ji zhlédl, zemře přesně za sedm dnů. Rachel Kellerová (Naomi Wattsová), reportérka renomovaného deníku, přirozeně odmítá uvěřit takové fantaskní informaci, jenomže když dojde k záhadné a nevysvětlitelné smrti čtyř teenagerů, rozhodne se přijít celé věci na kloub, protože jednou z "obětí" byla její neteř. Není to vůbec jednoduché, ale nakonec i ona pásku získá, i ona si ji promítne, se svým malým synkem, a telefon skutečně vzápětí zazvoní. Zbývá jen sedm dní a nocí, aby s přítelem Noahem (Martin Henderson) nalezla způsob, jak zachránit sebe i svého jediného syna. Netuší jak dlouhou, smrtí a zoufalstvím zahalenou cestu
, se s Noahem budou muset vydat.

Základem tohoto projektu
se stal japonský filmový horor režiséra Hideo Nakaty, který byl do asijských kin uveden v lednu roku 1998 a doslova přes noc se stal kultovním titulem v zemi vycházejícícho slunce
. Měl totiž všechny nezbytné esence dobrého hrůzostrašného snímku, který vám patřičně zvýší hladinu adrenalinu v krvi a doslova zatlačí do sedadel v kině řekl režisér Gore Verbinski, který se publiku představil komedií HON NA MYŠ. Dodejme, že příběh filmu KRUH, zahalený až mystickým tajemstvím, je transponován do současné Ameriky a na mimořádné věrohodnosti a autenticitě mu dodávají, kromě pečlivě propracovaného scénáře a přesvědčivých hereckých výkonů, i skvělé vizuální efekty.

Houbičky

31. ledna 2009 v 20:25 | Luc!nk4 |  ►Horory◄
Několik amerických teenagerů dychtících po dobrodružství dorazí do Irska, aby zde pod
dohledem zkušeného guru Jakea zakusili trip svého života. V euforii však přestanou
dbát jeho varování a zkonzumují zvláště nebezpečný druh. Nevyzpytatelné houbičky
rozjedou hrůzné halucinace, v nichž přátelé atakují děsivá monstra. Když krvavý
masakr skončí, je jasné, že několik kamarádů už se z toho výletu nikdy nevrátí....

Silent Hill

31. ledna 2009 v 20:22 | Luc!nk4 |  ►Horory◄
Vydejme se společně do městečka Silent Hill, uvidíme, jaké všechny hrůzy v něm najdeme! Hlavními hrdiny jsou matka hledající svoji dceru a otec, který je hledá obě

Malá Sharon je náměsíčná a dokáže pořádně vyděsit rodiče při svých nočních procházkách mimo domov. V takových stavech často mluví o místě zvaném Silent Hill. Když přijde k sobě, na nic si nevzpomíná. Její rodiče začínají bojovat se zoufalstvím, neboť stav Sharon se nezlepšuje. Proto se její matka Rose rozhodne pro návštěvu onoho města, kde (jak doufá) vyřeší záhadu jménem Silent Hill.
Samotné město je městem duchů. Už nějakou dobu opuštěné, vylidněné a nehostinné vnucuje Rose neblahé tušení toho, co přijde. Tohle si ale uvědomí až druhý den ráno, když se probere poté, co v noci při vjezdu do města za husté mlhy nabourala a následně ztratila vědomí. Ke všemu se jí za tu dobu, co byla "mimo", ztratila Sharon. Jediným vodítkem, které má Rose, jsou dcerou nakreslené obrázky ponechané v autě, jež vyobrazují budovy a místa opravdu nacházející se ve městě.
Za krátko hlavní hrdinka pochopí, v čem je skutečná hrůza místa, kde se ocitla. Potká zmutované karikatury kdysi lidských bytostí, setká se s oživlou tmou, která ničí vše živé, čeho se dotkne, nenalézá cestu z města (proto ani nemůže počítat s pomocí) a ke všemu se jí pořád nedaří najít dceru. Ta však jako by za sebou schválně nechávala stopy a nápovědy, aby ji matka mohla sledovat na konkrétní místa. Rose ji nehodlá opustit, a tak překonává všechny překážky, z nichž většina ji jde doslova po krku. Mimoto však postupně odhaluje historii města a překvapivě i střípky minulosti, které, jak se zdá, přímo souvisejí se Sharon a se zánikem Silent Hill.
Film se pochopitelně zaměřuje na hledání malé Sharon její matkou. Všechny ty akční pasáže, krásné triky a postupně dávkovaná odhalení se všudypřítomnou hororovou atmosférou místa působí velmi dobře. Avšak dívat se na to, jak Rose skoro pořád před něčím utíká, by mohlo působit trochu monotónně. Naštěstí byla do filmu zasazena další příběhová rovina.
Jde o to, že hlavní hrdinka vzala dceru bez vědomí manžela. Ten má o obě velkou starost, avšak Rose všechny jeho pokusy o komunikaci nechá vyslechnout hlasovou schránku na mobilu. Ozve se mu, až když se jí ztratí Sharon a tehdy manžela poprosí o pomoc. Ten neváhá a vydává se do Silent Hill. Místní policie zahajuje pátrání, ale nedaří se jim najit ani Rose, ani Sharon. Navíc se vyšetřující důstojník chová velmi podivně a každý pokus o vlastní pátrání ze strany manžela zpochybňuje a vymlouvá mu takové jednání. Druhá dějová linie není zdaleka tak zajímavá, jak by mohla být. Původní nápad je zřejmě ten, že něco odhalí svým pátráním manžel, něco objeví Rose a divák si skládá všechny střípky do jedné mozaiky. Bohužel Sean Bean toho moc neodhaluje. Vůbec mu není dopřán takový prostor jako jeho herecké kolegyni a filmové manželce. Pochopitelně svůj díl záhad nakousne, ale v průběhu filmu se objevuje poměrně sporadicky.
Ačkoliv jde o horor, bát se nebudete, alespoň ne moc. Autoři zde nečíhají na diváka za každým rohem, aby udělali "Baf!", zbytečně neprolévají krev, ba ani různých zmutovaných "potvor" zde neuvidíte mnoho. Všechno toto osobně neberu jako minus.
Jde o film, kde vás zajímá, jak se tedy věci doopravdy mají? Pečlivě sledujete hlavní hrdiny a zkoušíte odhalit pravdu dříve, než vám ji naservírují. Až se několikrát s výkladem seknete, vložíte svou ruku do ruky Rose (klidně si vyberte jinou ruku, některé se povalují naprosto bezprizorně) a necháte se vést prázdnými ulicemi, temnými chodbami, špinavými budovami na konec, kde vám bude (skoro) všechno ve formě flashbacku do minulosti vyloženo. Pak hlavní hrdinku necháte dokončit její úkol a zároveň si v duchu uzavíráte sázku, zda všechno skončí dobře, nebo se na vás chystá další překvapení. Jinými slovy u filmu se neunudíte, ani od něj neodejdete rozladění naprostou nesmyslností příběhu a potoky zbytečné krve.

Co je to láska?

31. ledna 2009 v 12:49 | Luc!nk4 |  Láska_♥
Slovo láska má širokou škálu významů, od bytostně důležitého vztahu (láska mezi dvěma lidmi, vlastenectví jako láska k vlasti) po vyjádření spokojenosti nad chvílí zábavy ("Miluji ten film"). Termín "láska" může popisovat intenzivní pocit náklonnosti nebo emocionální stav, často mezi osobami, zvláště mezi mužem a ženou, a zároveň i odpovídající postoje a jednání. Pro svůj velký psychologický význam je láska jedním z nejdůležitějších námětů v umění - knihách, filmech, divadelních hrách i písních mnoha žánrů.


Definice lásky

Je mnoho forem lásky. Láska existuje ve všech kulturách, avšak liší se formy jejích projevů i způsob jejího pojmenování a interpretace. Význam pojmu se velmi liší i v individuálních pojetích jednotlivými lidmi, protože vnímání lásky je velmi závislé na osobních vlastnostech a osobní zkušenosti. Přesto bylo učiněno mnoho pokusů, jak lásku definovat.
  • Kladný, silný emocionální vztah k osobě, ideji nebo věci, v některých podobách přecházející až k obecnějšímu ztotožnění s altruistickými morálními hodnotami. Může být také součásti diagnostické bipolární škály láska - nenávist (podle Psychologického slovníku Hartlových)
  • Vztah mezi dvěma lidmi charakterizovaný silnou citovou vazbou, nezištností, stálostí, vytrvalostí, odpovědností a vzájemnou věrností. Stadium, které může navazovat na stav zamilovanosti a přitažlivosti. V přeneseném významu též vztah ke skupině lidí, idealizované osobnosti nebo ideji, který je tak silný, že jedinec klade sebe a své zájmy až na druhé místo. Ve třetím významu je láska totožná s romantickou zamilovaností. (Sociologický slovník, Jan Jandourek)
  • Láska je cit. O citech se nedá moc říct ani se nedají ovlivnit rozumem, prostě tady jsou. Prostě najednou zjistíš, že ti na někom záleží, že mu přeješ jen to nejlepší, že chceš být v jeho blízkosti, že máš radost, když on má radost. (Martin Vopěnka)
  • Australský psycholog J. T. A. Condon (1993) lásku charakterizoval v rámci své teorie vazby (attachment, v češtině se překládá též jako přilnutí). Lásku charakterizoval těmito snahami:
    • o druhém něco vědět
    • být s ním ve vzájemné interakci
    • vyhnout se odloučení nebo ztrátě
    • ochraňovat
    • uspokojovat neboli sytit potřeby druhého člověka
vyznání lásky
  • Americký psycholog Robert J. Sternberg vytvořil typologii založenou na třech základních rozměrech lásky:
    • intimita, vzájemná blízkost (intimacy)
    • vášeň (passion)
    • vzájemná oddanost (commitment)
Na tomto základě rozlišoval 8 stavů:
  • neláska (nonlove, nepřítomen žádný základní rozměr)
  • zalíbení (liking, přítomna intimita)
  • zamilovanost (infatuated love, přítomna vášeň)
  • prázdná láska (empty love, přítomna oddanost)
  • romantická láska (romantic love, přítomna intimita a vášeň)
  • přátelská láska (companionate love, přítomna intimita a oddanost)
  • osudová láska (fatuous love, přítomna vášeň a oddanost)
  • dokonalá láska (consumate love, přítomny všechny tři rozměry)
Srdce vyřezané do stromu jako symbol lásky
  • Stav lidské mysli a těla, kdy požitek z činnosti, která byla dříve prováděna pouze nárazovitě, se změnila v požitek stálý, stabilní, dlouho trvající a neutuchající. (Prof. Urban)
Starověká řecká kultura v jazyce i dílech filosofů používala tuto typologii lásky:
  • Erós, láska vášnivá, založená na tělesné a duševní přitažlivosti, používáno pro erotickou lásku bez ohledu na pohlaví
  • Storgé, něžný vztah založený na dlouhodobé oddanosti, používáno zvláště pro mateřskou lásku
  • Ludos, hravá a přelétavá láska
  • Mániá (mánie), láska šílená, žárlivá, vlastnická, případně ničící
  • Agapé, láska nesobecká, dávající
  • Fíliá (filie), láska přátelská
  • Pragma, láska praktická, umění najít a udržet si vhodného partnera
  • Platonická láska tajná, člověk se snaží svou zamilovanost co nejdéle udržet v tajnosti.
Některé biologické a z nich odvozené ideologické teorie pojímají lásku jako funkci, která má sloužit reprodukci, tedy schopnost získat vhodného partnera, udržet si jej, reprodukovat se a investovat se do rodičovské péče.

Láska mezi lidmi (interpersonální)

Interpersonální láska je láska mezi dvěma nebo více lidmi (páry, členy rodiny, přáteli atd.) a znamená mnohem víc, než jen že se někdo někomu velmi líbí. Láska může být jak reciproční (vzájemná), tak i jednostranná (neopětovaná). Láska může být projevována i mimo rámec bezprostředního osobního vztahu, například různými dary nebo dobrovolnictvím.
Podle kulturně ustálených rolí účastníků vztahů se rozlišují například tyto druhy meziosobní lásky:
  • láska k manželovi či partnerovi
  • láska k dětem
  • láska k rodičům
  • přátelská láska
  • láska k těm, kdo potřebují pomoc
  • láska k bližním, přičemž jejich okruh může být různě vymezen nebo neomezen
  • láska k Bohu
  • láska k mytologické, idealizované nebo jiné obecně známé osobě (světec, politický vůdce nebo aktivista, známý umělec atd.)
Některé prvky často přítomné v interpersonální lásce:
Vztah pojmu lásky s pojmy sexuality nebo erótu je předmětem nejrůznějších tvrzení a interpretací. Erotická přitažlivost a náklonnost na jednu stranu je považována za jeden z možných podnětů (předpokladů, vloh) k lásce, na druhou stranu explicitní genitální projevy a často i jen vědomí souvislosti s erotickou láskou se považují za nežádoucí nebo nevhodné v určitých vazbách založených na lásce. Mnoho etických systémů odsuzuje sexuální vztahy mezi členy rodiny, u dětí nebo mimo závazný vztah. Ale existuje mnoho respektovaných způsobů, jak vyjádřit vášnivou lásku bez sexu. Náklonnost, emocionální intimita a vzájemný zájem jsou obvyklé u příbuzných a přátel všude ve světě.
V některých pojetích je láska ztotožňována se zamilovaností, v jiných je zamilovanost považována za dočasnou fázi lásky, v některých je zamilovanost od lásky odlišována. Láska obvykle zahrnuje i postoj odpovědnosti a vůli projevované v době, kdy pocit lásky chybí. Láska není jen cit nebo pocit, ale též činnost projevující se skutky a ovládaná vůlí, odpovědnost vůči závazkům, jakým je například sňatek nebo role rodiče.
Láska včetně zamilovanosti souvisí s překročením vlastního ega, hranic vlastních zájmů. Proto může být problematické vytvořit vztah, v němž jsou vyváženě uspokojovány zájmy obou (všech) účastníků, kde se lidé navzájem nezneužívají. Ve zralejším pojetí jsou za podstatné vlastnosti lásky považovány respekt k milované osobě, pozornost a naslouchání, ale i schopnost se vůči milované osobě vymezit a prosadit. K lásce může i nemusí patři sebeobětování, ale nemělo by k ní patřit vyžadování bezvýhradné poslušnosti a závislosti od milované osoby ani nedobrovolné přijetí takového závazku. Láska ponechává druhému svobodu, není vlastněním druhého.
Závislost není láska. Pokud někdo vyhrožuje, že když se s ním rozejdete, tak se zabije, nejedná se o lásku. Možná o zamilovanost, každopádně spojenou s duševní poruchou. V jisté formě je ale závislost charakteristickou vlastností lásky - milující je závislý(á) na milované(m), což zároveň milované(mu) poskytuje jistotu, že nebude snadno opuštěn(a).
Obava z bolesti způsobené láskou nebo jejím neopětováním u některých lidí blokuje schopnost milovat.

Saw

31. ledna 2009 v 12:41 | Luc!nk4 |  ►Horory◄

SAW 1

Geniální vrah, bizarní smrti, dějové zvraty, falešné stopy. Pokud jste ujížděli na filmu Davida Finchera Se7en (SEDM), pak budete chtít skládat i tuhle SKLÁDAČKU. Ale pěkně od začátku: Probudíte se v neznámé místnosti. Nic si nepamatujete, nic nevidíte, protože je všude tma. Cvak, rozsvítí se světla. Ležíte na špinavé podlaze ve staré vysloužilé umývárně. Proti vám stojí chlap, který také nevypadá nejlíp, a
mezi vámi leží mrtvola v kaluži krve. Chcete k ní, ale nejde to. Jste za kotník připoután k trubce u zdi. Ještě to nevíte, ale čeká vás nejhorší noc ve vašem životě. Nejhorší, nebo poslední - a nejspíš oboje najednou. Dostal jste se do spárů vraha, který terorizuje vaše město
, vraha, kterému říkají Jigsaw, vraha, který proslul bizarními způsoby likvidace svých obětí...


EMO

31. ledna 2009 v 12:30 Emo→♥
EMO je americký slangový výraz označující módní a hudební styl, subkulturu, která se projevuje teenagerskou přecitlivělostí a touhou po romantice,[1]což osoby, hlásící se k EMU, často vede k nešťastnému a melancholickému chování.
EMO styl je médii prezentován ve spojení s "bezpečným" sebepoškozováním, náklonností ke smrti a temnotě, excentrickým oblečením a vášnivou láskou k "Emo" kapelám jako je například My Chemical Romance.[1]
Jako EMO jsou také označování členové tzv. "EMO scény" a osoby zapadající do příslušného stereotypu.[zdroj?]. EMO získalo na popularitě v první dekádě 21. století.

Historie

Vznik výrazu emo

Od poloviny osmdesátých let byl výraz emo používán výhradně pro hudební styl inspirovaný tehdejší washingtonskou scénou. Když se hudba koncem devadesátých let dostala do povědomí širšího publika, začalo slovo nabývat dalších významů.
Původ výrazu samotného je nejasný. Jedním z nejrozšířenějších názorů je, že označení emo se poprvé objevilo v roce 1985 v interview s Ianem MacKayem (tehdy člen skupiny Embrace) v časopise Flipside (číslo 47). Krátce nato se začal výraz emo (případně emo-core) používat jako zkratka z "emotive hardcore" či "emotional hardcore", stylu hudby, který v té době ovládal Washington, D.C..

Význam výrazu emo dnes a jeho používání

V dnešní době je slovo emo používáno v širším významu. Často je považováno za zkratku slova "emotivní" nebo jako termín pro přehnané melodrama či ublíženost. Na fanoušky emo hudby a stylu pak často míří věty jako "nebuď tak emo" či "vzmuž se, emo děcko" vyjadřující dojem, že se berou příliš vážně.[zdroj?]
Kapitola sama pro sebe je používání výrazu emo jako urážky, vztahované na jedince, kteří se jeví jako psychicky labilní nebo rozebírají své osobní životy na veřejných diskusních fórech.
Emo také bývá používáno k označení depresivních pocitů.
Emo styl je také často spojován se sebepoškozováním a sebevraždami, které jsou častým tématem emo písní.

Dějiny emo hudby a stylu


Po roce 2000 začaly hudební skupiny jako Dashboard Confessional popularizovat dramatičtější a osobnější "emo" styl, jehož texty daleko více oslovovaly teenagery, poprvé zakoušející životní a vztahovou frustraci. Spolu s tím začala být hudba známější, a "emo" začalo být okolím používáno jako termín pro přehnané melodrama či ublíženost.
Když začala velká vydavatelství zařazovat skupiny jako "emo", postupně se sjednotily i zpočátku různé styly jejich prezentace. S tím začal být s emo spojován styl skupin jako My Chemical Romance, The Used, Hawthorne Heights nebo Taking Back Sunday, a to včetně černého líčení očí a dlouhých vlasů, zakrývajících oči, i když ti už mají s prapůvodním stylem jen málo společného. Jako EMO jsou označovány také skupiny Drop Dead Gorgeous, Aiden, A Vain Attempt, Burden Of Day aj.

Móda a kultura

Jako EMO jsou označovány dva různé styly oblékání (tvrdý styl a jemný styl). První vychází z "indie EMO" scény devadesátých let, a má vazby na indie rock a punk rock. Zahrnuje oblečení obnošeného vzhledu, typicky v khaki barvách. Trička bývají těsnější, s potiskem ve stylu osmdesátých let. Tašky a batohy bývají zdobeny zicherkami a plackami různých kapel.
Druhý populární styl je tmavší a vyznačuje se rovnými vlasy obarvenými na tmavo (typicky černou, červenou, blond, růžovou nebo nějaký nepřirozený odstín tmavé barvy). Muži nosí upnuté kalhoty, obvyklý je piercing rtů a tmavý make-up u žen (nejvýraznější je černá tužka na oči, ale vyskytují se i červené oční stíny). Častým doplňkem jsou brýle s tlustými tmavými obroučkami, které občas nosí i jedinci kteří brýle nepotřebují.
Oblíbenou obuví jsou kotníčkové tenisky nebo skate boty.
Přestože "EMO" označuje jak oblékání a postoje fanoušků EMO scény, tak i původní hudební styl, jsou od sebe tyto dva významy značně vzdáleny.[zdroj?] EMO jako hudební styl dlouho předchází slangovému označení "EMO". Současně je mnoho dnes aktivních hudebních skupin označováno jako "EMO" často jen proto, že se jejich styl oblékání shoduje s významem slangového výrazu.
Častým stereotypem je asociace EMA se sebepoškozováním, zejména pak podřezáním zápěstí, což může být do značné míry způsobeno "EMO" texty, které o sebepoškozování nezřídka mluví.

Pád do tmy

31. ledna 2009 v 12:18 | Luc!nk4 |  ►Horory◄
Rok po kruté a tragické nehodě
se šestice kamarádek opět vydává na každoroční dobrodružnou výpravu - tentokrát do odlehlé části Appalačského pohoří, aby podnikly sestup do jeskynního systému. Uvnitř jeskyně je náhle zasáhne pohroma. Kameny uvolněné při sesuvu zatarasily jediný východ a
uvěznily je uvnitř. Skupina se po neshodách dělí a každá z dívek se modlí, aby našla nějaký jiný východ. Je tu ale ještě něco jiného, co na ně v podzemí číhá - neznámý druh velkých humanoidních nestvůr, které se dokonale adaptovaly na život ve tmě. Představa, že se brzy stanou kořistí příšer, v dívkách probouzí ty nejprimitivnější pudy a nutí je dělat úplně vše, aby obstály v totálním boji s nepopsatelnou hrůzou, která útočí bez varování, znovu a znovu a znovu.